Poslouchejte živě Rádio kroměříž

Právě posloucháte: Večerní Pohoda

Baví Vás: Kamila Krátká

Výběr přehrávače

JSME TU PRO VÁS

+420 577 477 123

VZKAZ DO STUDIA



Kulturní servis - Kroměřížsko.info

Pracovní servis

Psí domov

NAŠI PARTNEŘI

Vánoční rozhovor s Terezou Kutrovou z Mysločovic, tuto středu od 9. hodiny

17.12.2018

Nalaďte si Rádio Kroměříž ve středu 19. prosince od 9. do 10. hodiny. Představíme vám novou zpěvačku, která pochází z našeho regionu, z Mysločovic, na pomezí zlínského a kroměřížského okresu. Má novou, nádhernou vánoční písničku :-) Nejen o ní budeme hovořit.

Píseň, kterou vám pustíme, je ryze vánoční. Terezka o ní řekla:
Jednoho podzimního večera jsem seděla u piana a začala mi pod rukama vznikat tahle melodie. Chtěla jsem se vyhnout klasicky vánočním akordům i slovům. Proto jsem zvolila příběh. Chtěla jsem písničkou říct, že
by nikdo neměl být na Vánoce sám. Pointa celé skladby je v tom, že nikdy nevíme, kdy se kdokoliv z nás může ztratit a až si uvědomíme, že už nelze odkládat, může být pozdě. 

Ve svých skladbách celkově se snažím upozorňovat na věci, které by se měly řešit. Příběh písničky je o starém pánovi, kolem kterého chodívá holčička každý den ze školy zatímco pán sedává před svým domem. Holčička ví, že je pán sám a nemá s kým si popovídat ani prožívat vánoční svátky a v hloubi duše si přeje se za ním jednoho dne zastavit a
prohodit alespoň pár slov. Jednoho dne se ten pán ztratí a ona už nebude mít možnost to udělat. Zní to možná dost smutně, ale ve videoklipu jsme zvolili variantu dobrého konce.

Tereza Kutrová a její životopis

Narodila jsem se 10. 9. 1997 v Mysločovicích u Zlína. K mému dětství se nic dramatického neváže - mám úžasnou, obrovskou rodinu a vždy se mi dostalo všeho, co jsem potřebovala. Mám dva starší sourozence, kteří jsou starší víc, než o patnáct let, takže jsem vyrůstala ve společnosti dospělých a to často vedlo k tomu, že jsem si svůj dětský svět vyvářela sama. Hrála jsem na klavír, i když jsem to neuměla a jen jsem si představovala co a komu hraji, na dětských karnevalech jsem vyhrávala soutěže o nejlepší píseň tím, že jsem improvizovala a vymýšlela na místě. Zkrátka od dětství nevidím svět takový, jakým je, ale jakým by mohl být. 

Absolvovala jsem oba cykly v oboru sólový zpěv a klavír na Základní umělecké škole Zlín - Malenovice. Od svých čtrnácti let jsem se zapojovala do regionálních, uměleckých projektů. Po základní škole jsem se rozhodla nastoupit na Gymnázium v Otrokovicích. Má láska a touha studovat hudbu byla však natolik velká, že jsem po roce zanechala studia a nastoupila na Pražskou konzervatoř, obor populární zpěv. Na této škole se intenzivně věnuji i populární skladbě, herectví, interpretaci a v neposlední řadě hře na klavír.

Od svých patnácti let pořádám autorské koncerty, kde prezentuji své skladby. V roce 2012 poprvé zazněla moje vlastní tvorba v rádiu. Jak jde čas, posouvá se moje tvorba od popu k pop/šanson/r′n′b - tedy něčemu neidentifikovatelnému, co sama nerada zařazuji.

Hudbu nevnímám jako svůj koníček, ale chovám k ní tak hluboký cit, že považuji jako povinnost se jí věnovat 100% a profesionálně. Svou hudbou se často snažím otevírat a řešit v lidech nevyřešené a "odložené" zážitky. Baví mě hrát si se slovy a akordy, které hýbou emocemi, baví mě, když lidi na mých koncertech přemýšlí o čem zpívám a hraji. Tvořím stejně klidné věci, jako jsem já sama, dělám a zpívám tak, jak je mi to přirozené a to je jedna z mých životních priorit. 

Jedním z projektů, ve kterém figuruji, jsou Tři Barvy. Dívčí vokální trio, které jsme založily na Pražské konzervatoři v roce 2016. Patří do něj mé skvělé kamarádky, spolužačky a vynikající zpěvačky - Mária Bikárová a Eliška Trtíková. Zabýváme se tím, že děláme vlastní trojhlasé úpravy populárních písní. Naším zatím největším úspěchem, bylo hostování na koncertě Karla Gotta.