Dnešního dne, tedy 5. prosince, si připomínáme poněkud kuriózní výročí 150 let od doby, kdy byla tehdy ještě v Rakousko-Uhersku zavedena všeobecná branná povinnost.
Branná povinnost byla zavedena branným zákonem a poprvé byla opravdu všeobecná. Není náhodou, že zákon byl vydán dva roky po porážce monarchie ve válce s Pruskem. Tehdy už bylo všem jasné, že rakouská armáda potřebuje celkovou modernizaci a také musí mít v případě nutnosti k dispozici dostatek vojáků.
Zásada všeobecné branné povinnosti se objevila vůbec poprvé ve Francii a souvisela s porevolučním vznikem občanské společnosti. A právě občan (z jakýchkoli majetkových poměrů) měl tu čest a také povinnost bránit svou vlast. Když si vybavíme, že revoluce ve Francii proběhla v roce 1789, měla habsburská monarchie asi sedmdesátileté zpoždění.
Délka zavedené základní vojenské služby činila 3 roky a odvodům podléhali všichni občané mužského pohlaví ve věku 20 – 22 let. Služební povinnost pak tehdy činila 12 let. Čili po 3 letech strávených ve vojenské službě následovalo 7 let v záloze a následně 2 roky u zeměbrany (záloha aktivní armády). Zbaveni této povinnosti mohli být muži pouze na základě lékařského nálezu, který je označil za služby zcela neschopné.
Branná povinnost v našich zemích prošla v průběhu desítek let mnoha změnami. A ta největší nastala 1. ledna roku 2005, kdy se česká armáda stala plně profesionální.
Ilustrační foto: Wikimedia Commons