Zámecká dlažba odkryla tajemství

Při odstraňování původní valounové dlažby při rekonstrukci nádvoří holešovského zámku, která vznikla pravděpodobně současně s výstavbou zámku za Jana hraběte z Rottalu a její rozsáhlé zbytky se nacházely cca 25 cm pod současným povrchem nádvoří, se pod touto dlažbou objevilo podloží, které jak je zřejmé, bylo ukryto lidským očím prakticky od doby výstavby současné budovy zámku. A protože toto podloží obsahuje základy a konstrukce řady zajímavých objektů, přistoupil Archeologický ústav Brno k tzv. orientačnímu archeologickému výzkumu, který zdokumentuje průběh odkrytých konstrukcí, ale nebude zasahovat do hlubších vrstev, které budou pod novou dlažbou konzervovány zase pro další generace. V současnosti je průzkum prakticky ukončen a čeká se na vypracování příslušných zpráv.

Předběžně se zdá, že pod povrchem nádvoří jsou zachovány především trasy „trativodů“, které odvodňovaly nádvoří a zřejmě i střechy – okapy nádvorní části. Tyto cihelné trativody byly vybudovány až po původním zadláždění nádvoří, byly tedy do nádvoří „prokopány“ a to buď za Františka Antonína z Rottalu v polovině 18. století, nebo i poději. 

U křídla současného zámku, které obsahuje hlavní vchod do zámku, zasahují zhruba do třetiny plochy nádvoří základy a tzv. substrukce starších staveb – část je cihlových a pocházejí pravděpodobně z renesančního žerotínského, či lobkovického zámku, výrazná je půlkruhová cihlová zeď, která snad vymezovala točité schodiště, část je kamenných a může pocházet ze středověku, kdy zde stál pravděpodobně šternberský hrad, který nahradil raně gotickou tvrz. Všechny zdi v této části jsou ale značně subtilní, představují tedy zbytky vnitřních objektů, nikoliv obvodových zdí či hradeb.

Velmi zajímavé jsou mohutnější kamenné základy nároží zřejmě rozsáhlejší budovy, nacházející se v rohu nádvoří, svíraném křídlem s velkým sálem a křídlem vedoucím do zahrady. Toto nároží je obrácené směrem k předpokládanému renesančnímu zámku a jeho určení je zatím záhadné. Nedaleko něj se našla jakási „čočka“ – prohlubeň, obsahující zbytky středověké keramiky. 

Podle předběžné interpretace Mgr. J. Štětiny z Národního památkového ústavu může tento pozůstatek mohutného zdiva navazovat na obdobné pozůstatky staveb, zasahující v této rovině do dna zámeckého příkopu, obráceného k Holajce a mohlo by se tedy jednat o pozůstatky původní gotické tvrze, která se v dalších stavebních fázích  postupně rozšiřovala směrem k městu (ke kostelu).

V rohu nádvoří, svíraným křídlem zámku s velkým sálem a  křídlem s hlavním vchodem, se znovuobjevila stará zámecká studna. Ta zřejmě sloužila již ve středověku, ale i v době relativně nedávné byly jejím středem vedeny trubky vodovodu. Tato studna bude na nádvoří přiznána – její vyústění na nádvoří bude pojato jako pískovcová obruba, přikrytá mříží a  vnitřek studny bude osvětlen. 

Vedle studny, rovnoběžně se zámeckým křídlem s velkým sálem, byla objevena při výkopech cihlová chodba. Její výška je přes 2,5 metru, šířka skoro 2 metry. Chodba začínala, jak dosvědčují zbytky zdiva, někde v současné arkádě naproti zadního vchodu do úřadovny Městské policie a směrem k zahradě pozvolně klesala. Její klenba, nacházející se cca 1,5 metru pod povrchem na úrovni kašny, se propadla a tak byla chodba objevena. 

Byla vydlážděna plochými kameny a zřejmě vedla do sklepní místnosti, která se mohla nacházet někde pod zahradním křídlem zámku – při orientačním výkopu buldozerem ale nebylo nalezena její pokračování, takže se dále buď sesula, nebo byla v dřívějších dobách odstraněna. Tato chodba byla předběžně datována do doby před výstavbou současného zámku, tedy někdy k počátku 17. století.

Při odkryvu nádvoří bylo nalezeno také několik kamenných architektonických prvků, které patřily do starších fází – a to zřejmě v renesančním slohu. Je to zejména dřík hladkého sloupu a potom záhadný, velmi zhruba opracovaný kámen, ze kterého vystupuje rovněž kulatý sloup. Ale podle tehdejších zvyklostí by měl sloup vycházet z opracované patky, což v tomto případě není, může se tedy jednat o nedokončený polotovar.

Zajímavé rovněž je, že část nálezů drobnějších předmětů z části nádvoří u velkého sálu je poznamenaná požárem, což dokladuje několikeré vyhoření renesančního zámku během třicetileté války. Nálezy z protilehlé strany nádvoří poznamenány ohněm nejsou. Rovněž nečekané je, že se na nádvoří nachází relativně velmi malý počet drobných předmětů – nalezlo se několik úlomků keramiky, z nichž většina ale propadla shora a je datovatelná do 19., resp. 18. století. 

Pár střepů snad ze století 15. se našlo nedaleko onoho tajemného nároží u křídla s velkým sálem. Vzhledem k tomu, že renesanční zámek byl několikrát vojensky dobýván během třicetileté války (Valachy, císařskými, Švédy), nemluvě o vojenských akcích za doby Šternberků a jejich hradu, je záhadné, že se nenašly žádné pozůstatky z válečné činnosti – kulky, šipky, zlomky zbraní, přezky řemení apod. Ale nelze vyloučit, že tyto předměty jsou umístěny ještě hlouběji a zatím jsme se k nim nedostali. Takže opět musíme konstatovat, že holešovský zámek si svá tajemství ještě stále uchoval.