Město Holešov finišuje s rekonstrukcí zámku

V těchto dnech začíná na zámku v Holešově demontáž lešení z poslední, tedy jihovýchodní strany. Těmito pracemi končí sedmileté období velmi náročných a pro budovu významných prací. Došlo např. ke kompletní rekonstrukci střešních krytin a všech vnějších fasád nákladem cca 70 mil. Kč.

“ Jen pro zajímavost bych zmínil, že při výměně střešní krytiny bylo použito téměř čtvrt milionu střešních tašek. Součástí prací bylo také nádvoří a zejména pak historický kamenný portál a tympanon s erbem
v průčelí zámku,“ komentoval Stanislav Julíček, vedoucí oddělení investic radničního odboru výstavby, rozvoje a životního prostředí.

  

„V průběhu prací byly nalezeny, projednávány a dohodovány desítky problematických konstrukčních řešení, jako například skladby střešních vrstev, opravy kamenných ostění, rozhodování o výsledné barevnosti, řešení archeologických nálezů na nádvoří, provádění replik původních barokních oken, ale také zajímavosti, jako nález listiny klempířů přesně po sto letech od předchozí opravy. Tyto pak vyvrcholily odhalením původních raně barokních omítek zejména na vstupní, tedy jihozápadní straně budovy. Náročnost řemeslných oprav těchto omítek a jejich injektáží byla mimořádná a nyní může každý pohledem posoudit, že se dodavatelská firma RAPOS s náročnými pracemi zhostila se ctí,“ zhodnotil Julíček.

Letos dokončovaná obnova vnějšího pláště zámku – jeho fasády a střechy – jistě přispěla k vytvoření překrásné dominanty reprezentující město. Po dlouhých diskusích byla zvolena tzv. monochromatická barevnost vnější fasády odpovídající době vzniku zámku a tedy záměru jeho tvůrce – císařského architekta Filiberta Lucheseho. 

Při opravě omítek na hlavním průčelí zámku se zjistilo, že omítky v úrovni druhého patra jsou původní – pocházejí z doby výstavby zámku, a to dokonce z její první fáze těsně po roce 1650, kdy zřejmě na stavbě pracovali italští zedníci a štukatéři, tehdy nejlepší mistři svého oboru v celé Evropě. Jak investor (město Holešov), tak dodavatel se rozhodli po diskusích se zástupci památkové péče tuto omítku neodsekat, ale mimořádně náročnými řemeslnými zásahy ji zrestaurovat, a to formou injektáží všech drobných prasklinek. Tentýž postup byl zvolen i při restaurování velkého erbu hrabat z Wrbna v tympanonu nad hlavním vchodem, který byl vytvořen na konci 19. století z tehdy módního materiálu – kuroviny, jehož podstatou byl mimořádně kvalitní vápenec z lomu v nedalekých Kurovicích. Podařilo se tak nejen zachovat velmi hodnotný zdroj poznání – 350 let staré omítky už skoro nikde, ani na historických budovách, nejsou k vidění, většinou byly za tu dobu nahrazeny (i několikrát) novými, ale také předvést kus opravdu skvělé řemeslné práce, protože fasáda hlavního průčelí zámku s erbem a pískovcovým balkonem jsou skutečně dokonalé.