K dvacátému výročí od ničivých povodní jsme si den co den připomínali události, které se nesmazatelně zapsaly do dějin našeho města. Plyne z toho v současnosti i nějaké ponaučení?
V Kroměříži k záplavám paradoxně nedošlo vylitím řeky Moravy z břehů, město ochromila voda rozlévající se po polích a lesích od Přerovska, ale také voda přitékající z řeky kvůli nefunkčním zpětným klapkám v kanalizaci.

Škody po povodních byly v Kroměříži vysoké. Zničeno bylo 12 domů, opravovat se muselo 101 bytových domů a 861 rodinných domů. Voda zalila i 723 rekreačních staveb a zahrádkářských chat. Zatopeno bylo také 18 kilometrů komunikací a více než čtyři kilometry vedení a rozvodů inženýrských sítí. Podle tehdejších údajů městského stavebního úřadu škoda přesáhla 900 milionů korun. V Kroměříži bylo před vodou evakuováno 2216 osob. Voda poničila i Podzámeckou zahradu.
V celém okrese Kroměříž bylo zatopeno 86 kilometrů čtverečních plochy. Postiženo bylo 28 obcí, zničeno 60 domů a dlouhodobě neobyvatelných bylo po povodni celkem 350 domů.
Po povodni bylo opraveno koryto řeky Moravy a navyšovaly se břehy na Moštěnce i na Moravě. Opravena byla kanalizace, která byla osazena klapkami proti zpětnému vzdutí řeky. Moderní je i hlásný povodňový systém. „Myslím, že kdyby přišla podobná povodeň jako v roce 1997, k takovým škodám by už nedošlo,“ mínil starosta Jaroslav Němec.

Město v letech 2006 a 2010 bez výraznější újmy přečkalo padesátiletou vodu. Přesto na ochranu před záplavami stále myslí. „Připravujeme nyní nový digitální povodňový plán, který bude součástí celorepublikového systému a umožní nám lepší komunikaci a spojení s krajským úřadem, úřady obcí, Českým hydrometeorologickým úřadem či Povodím Moravy,“ uzavřel starosta Němec.
Jak se vyjádřil k povodním v roce 1997 tehdejší prezident Václav Havel?
„Když jsem létal helikoptérou nad postiženými oblastmi, povšiml jsem si, že historická jádra měst zůstala takřka nedotčena, zatímco všude jsou zaplavena sídliště a vilové čtvrti. Naši předci zřejmě byli, pokud jde o to, kde stavět, důmyslnější a prozíravější než my. Je to dost zřetelný příklad novověké pýchy, kdy osídlení plánují týmy vědců domnívajících se, že snědli všechnu moudrost. A přitom to osídlení budují v místech, kde stoletá voda zaplaví všechny sklepy. Je to projev pýchy člověka, který se domnívá, že vědecké poznání je univerzálním klíčem ke světu, že odhaluje všechna jeho tajemství. Existují však také tisícileté zkušenosti lidského rodu, například že hrad má stát na kopečku z důvodů nejen obranných a že podhradí a další osídlení se buduje jen velmi opatrně právě s ohledem na živelní katastrofy. Záplavy souvisejí i s kácením a drancováním lesů, po němž se voda nemá kde zadržovat, takže rychle stéká do řek, které pak vystupují z břehů.“










