Socha sv. Floriána na náměstí v Hulíně

V těchto dnech vrcholící práce na hulínském náměstí vyvolaly nebývalý zájem občanů. Zejména to, jaký význam má pro město instalace sochy sv. Floriana a proč právě na náměstí?

Hulínský pamětník Vlastimil Úlehla k tomu říká: 

Vysvětlení a poučení nutno hledat ve starších dějinných událostech v zachovalých a dostupných archivních materiálech z poloviny 19. st, to je před 165 léty. Obec hulínská vedená v té době představeným p. Florianem Obdržálkem z č.p. 81 měla svoji radnici právě uprostřed náměstí. Zřejmě šlo o stavení převážně ze dřeva s věžičkou, na níž byl znamenitý „cymbál“ (bicí hodiny, obecní kancelář a „ vachcimra“ (tedy strážnice a vězení) a přirozeně všechny důležité obecní písemnosti a stará privilegia. 

V obci, kde tenkráte byly střechy kryty doškem nebo šindelem, předtím několikráte hořelo po úderu blesku a však velký zhoubný požár vznikl 21. dubna 1850 na náměstí v č.p. 209 zaviněním tam ubytovaného vojska a v důsledku silného větru rychle se rozšířil i na okolní stavení a tedy i na připomínanou radnici – tehdy nazývanou „rathúz“ (z něm. Rathaus). 

Bohužel právě tam shořely důležité listiny, čímž vznikla nenahraditelná škoda zničením písemností potřebných k poznání dějin naší obce. Požár údajně zničil i hospodářské stavení č.p. 112 v němž zahynula paní Anna Stančíková a nevyhnul se ani čp. 109 – obecní palírně kořalky.

Tyto tragické události způsobily, že naši předkové právě na místě vyhořelé radnice uprostřed náměstí v roce 1853dali postaviti sochu sv. Floriana s nápisem – Prosbou na kartuši o opatrování obce před požáry. Nová doba – nové myšlenky a změny politické situace vedly k odstraňování starých symbolů a tak se i náš svatý Florián spolu se sousoším Nejsvětější trojice stěhoval do prostor starého hřbitova u kostela. 

Socha svatého Floriana je nemovitou památkou pod číslem 5972 v evidence Státního památkářského úřadu a právě v letošním roce byla restaurována p. Mgr. A. Josefem Patrem a na náměstí se vrací po více jak 40 letech nuceného exilu. Zřejmě i sochy mají své osudy...