Nejstarší občanka Holešova má 104 let

Úctyhodné stočtvrté narozeniny oslavila v minulých dnech nejstarší občanka Holešova paní Marie Mičková.

 

S gratulací ji přišli navštívit i čelní představitelé města. Neznalý pozorovatel by této ženě, s bohatými a někdy až krutými životními zkušenostmi, hádal o dvacet let méně. Paní Marie Mičková žije v rodinném domě, který koupili a zvelebili s manželem, se svojí mladší dcerou. Té je 71 let, starší dceři je o dvanáct více. 

Má čtyři vnoučata a šest pravnoučat. I přes svůj vysoký věk má toto dáma výbornou paměť a energii by ještě mohla rozdávat. Prozradila o sobě, že celý život málo spala, někdy jen tři hodiny denně. Po nocích šila a vařila, po smrti svého manžela v roce 1965 začala i kouřit a přestala až v devadesáti. Pila hodně kávy, ne alkohol a jedla téměř všechno.  

Vyprávění o tom, co vše ji a její rodinu v životě potkalo, by stálo za sepsání pamětí. Starosta i místostarostové se s touto dámou rozloučili slovy „na šťastnou viděnou příští rok“.   

Dětstvíprožila ve Vídni. Narodila se v Nymburce a jako jedno ze třinácti dětí ji rodiče přivezli do Vídně čtrnáct dnů po narození. Tragickou kulisu dětství české Vídeňanky tvořila první světová válka, kdy Marie začala navštěvovat českou školu. Vlastenectví rodiny se ještě prohloubilo po vzniku samostatného Československa. 

Chodila cvičit do Orla, kde poznala svého muže Aloise. Pocházel z Rajnochovic a ve městě na Dunaji měl truhlářskou dílnu. V roce 1932 se jim narodila první dcera Marie, kterou zná řada Holešovanů jako dlouholetou vedoucí školní jídelny Marii Mrázkovou. Ta nastoupila do první třídy ještě ve Vídni v září 1938.

Útěk -Po mnichovské konferenci a zradě spojenců vláda vyhlásila mobilizaci a Mičkovi museli opustit Vídeň. Československá hranice byla ale uzavřena, tak do rodné země museli putovat přes bývalou Jugoslávii, Bulharsko, Rumunsko a Podkarpatskou Rus. Po příjezdu na Moravu začali hledat nový domov. Majetek ve Vídni propadl ve prospěch Říše. 

V roce 1939 koupili od spořitelny v dražbě novostavbu v dnešní ulici Komenského a usadili se v Holešově. Ten postupně zvelebili a zvětšili a paní Marie v něm dodnes žije se svou mladší dcerou Jiřinou Matochovou. Zařídila si krejčovskou dílnu a pro znalost módních trendů, které u nás ještě nebyly, se stala jednou z nejvyhledávanějších krejčových v širokém okolí. V roce 1952 však stát její prosperující dílnu znárodnil.

 V roce 1958 došlo v rodině Mičkových k další tragédii. Společně se svým manželem, zetěm i starší dcerou byli odsouzeni za špionáž k dlouholetým trestům hlavně díky provokatérovi a agentovi StB Karlu Sochatzimu. Po roce 1989 byli všichni rehabilitováni. Z vyměřených deseti let strávila nakonec Marie Mičková ve vězení 28 měsíců. Společně s ostatními ji propustili na základě amnestie prezidenta republiky. 

V pardubické věznici pobývala s poslední holešovskou hraběnkou Barborou Wrbnovou. Její manžel Alois se z věznice v Leopoldově vrátil s podlomeným zdravím a v roce 1965 zemřel. Po návratu z vězení se paní Marie vrátila opět k šití, které bylo jejím životním koníčkem i po odchodu do důchodu. Pravidelně jezdila do Vídně, kde dodnes má, zejména po mamince své příbuzné a přátele.