Don Quijote de la Ancha cválá do Hulína

Divadlo Klauniky Brno uvádí: nejhranější autorskou komedii současnosti Don Quijote de la Ancha. Uvidíte ji ve čtvrtek 10. března od 19 hodin v Kulturním klubu v Hulíně. 

Je to představení, které prodlužuje život, didaktická klaunikyáda na motivy románu Miguela Cervantese Saavedry uchopená dle vzoru velkého českého emigranta Jana Ámose Komenského v hlavní roli přední světový chůdoherec Lenoire Montain. 

Informace o předprodeji a kompletní březnovou nabídku hulínského Kulturního klubu naleznete ZDE >>

Účinkují: Monika Mušková-Rajská, Monika Flajšingrová, Josefína Hušeková Zdeněk Korčian, Zdeněk Zdenek Mazáč a další

Režijní vedení: Boleslav Polívka

Dramatizace Zdeněk Mazáč, Zdeněk Korčian

Scéna: Dušan Ždímal

Kostýmy: Alice Lašková

Hudba: Části „Bolera“ od Maurice Ravela a symfonie „Don Quijote“ Richarda Strausse

Překlad španělština: Marcela Bayerová; francouzština: Catherine Sarazin, Monika Homolová;

angličtina: Petr Antonín ;němčina: Astrid Winter, Jana Cenková; ruština: Pavel Timčo, Kateřina Tlachová; 

chorvatština: Liliana Stekovič

O tchem to celee ye (rozumíte, že ano ;-)

Svéráznému zpracování osudů Dona Quijota a věrného služebníka Sancho Panzy nechybí humor, nadsázka, fantazie ani mystifikace. Po formální stránce zvolil režijní poradce představení, autor, mim, básník těla i duše Boleslav Polívka cestu didaktické klaunikyády. 

S vědomím toho, že společnost je poznamenaná dekadencí a nedostatkem ideálů a opravdových vzorů, předstupují před diváky 2,38 m vysoký profesor španělského jazyka a literatury a 120ti kilogramová Ancha pracující jako vychovatelka na kominickém internátě ve Šlapanicích, v kostýmech Dona Quijota a Sancho Panzy. 

Se skupinou španělštinářů se ujímají nelehkého úkolu: – co nejlépe ztvárnit příběh důmyslného rytíře Dona Quijota. Osou představení je vzájemné prolínání několika významových rovin. Řazením scén, počínaje bojem s větrnými mlýny až do Quijotova zmoudření je vytvářen příběh Dona Quijota, kterým neustále prostupují osudy profesora a vychovatelky, odrážející jejich slabosti i velikost, pošetilost i odcizení. 

Střetáváním těchto dvou rovin vzniká řada humorných situací, jež jsou odrazovým můstkem pro vytváření nového vztahu mezi profesorem (hrajícím Dona Quijota), vychovatelkou Anchou (představující Sanchu) a dalšími postavami děje (princezna Dulcinea, pasováček, atd.). 

Jakoby celá inscenace vznikala momentálně před zraky a za aktivní spolupráce diváků. Názornost, atraktivnost, spontánnost, lidový humor a především přirozená hravost. Forma, která je v představení Don Quijote de la Ancha Divadla Klauniky užita, je vlastně hra na hru v tom nejdivadelnějším slova smyslu. Výsledkem toho je pocit radosti z odkrývání a sdílení vzájemného vztahu mezi hercem a divákem, radost ze společné účasti na tvorbě okamžiku, která je umocněna prožitkem hybatelské síly ušlechtilého donkichotství.