POZNEJTE KROMĚŘÍŽSKO - aneb co v průvodcích nenajdete / Tipy 28.9 - 4.10.

Chřiby jsou takové trochu zapomenuté pohoří. Nevysoké, schované ve stínu mnohem slavnějších kolegů. Ti, kdo tady ale byli vědí, že právě tyhle kopce mají neuvěřitelné kouzlo, že působí starobyle a tak trochu rozvážně. Nenajdete tu příkrá údolí ani špičaté vrcholky, ale spíš dlouhé travnaté louky a bohaté lesy, které si na úpatí chovají vesničky a malebná městečka. Jednou takovou vesničkou je i Lebedov a jeho rozhledny, mlýny a statky.

Okolo Lebedova kdysi bývaly rybníky a políčka, dnes jsou z nich zalesněné pastviny a terasovité louky, na kterých se sem tam v ranním slunci choulí uschlé kmeny ovocných stromů. Ale je tu nádherně. Nejlépe celou tu krásu uvidíte ze dvou drobných rozhleden. Ta menší, lebedovská, připomíná slavnou historii mlýnů, kterých bylo kolem dokola požehnaně. Ta větší, Zdenička, je pojmenována po mamince stavitele, Zdeňce Galatíkové.

Procházíte-li v Kroměříži kolem majestátního chrámu Nanebevzetí Panny Marie, možná si všimnete zvláštní zdi, která se tyčí na východní straně za kostelem. Ulička, kterou procházíte, byla kdysi důležitým místem a zeď, nazývaná jako ohradní nebo separační, oddělovala dva světy. Svět křesťanský a židovský. Za ní se rozprostíraly ulice Malá a Velká Židovna, které byly svědky řady pohnutých událostí.

Židé ostatně v Kroměříži žili od 14. století. Zpočátku jedna jediná židovská rodina. To když král Jan Lucemburský povolil zasídlení Židů také v jiných než královských městech. Biskupská Kroměříž tak poprvé otevřela své brány Židům, kteří tu pak žili, obchodovali, provozovali řemesla, vyráběli víno a půjčovali peníze po několik dalších staletí.

Chcete vědět víc? Kompletní článek najdete ZDE.

No, tak teď je ale opravdu škoda, že vám o tom nemůžeme nic říct. Bylo to epochální, citlivé a krásné. A teď už je to na vás. O čem je řeč? O skvěle provedené expozici Karla Kryla ve Starém pivovaru v Kroměříži. Skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.

Expozici Karlu Krylovi, kroměřížskému rodákovi, otevřel Dům kultury Kroměříž v roce 2014 symbolickým přeštípnutím ostnatého drátu ověnčeného růžemi. Nic jiného by se sem ani nehodilo. Expozice je dráždivá, kritická, chytrá, tklivá a smutná. Je jako zhmotněná Krylova píseň.