Vernisáž výstavy malířky Szatmariové proběhne v úterý v Domu Kultury

Anna Szatmariová se narodila v roce 1957 v Krásném u Šumperka. Útlé dětství prožila v romantickém prostředí rozlehlého starobylého mlýna, usazeného mezi strmými skalnatými svahy porostlými mohutnými smrky a mezi horskou říčkou. Právě tady, v omamném oparu vůní malin a pryskyřic rozvoněných letním sluncem, pod oblohou, na níž se jako prostí poslové volnosti a svobody vznášeli divocí holubi, káňata či jestřábi, našla prvotní a nekonečný zdroj inspirace pro svou pozdější tvorbu. A to nejen výtvarnou, ale rovněž básnickou, jíž se během posledních let také intenzivněji věnuje.

Anna Szatmariová je autodidaktem, v Zábřehu absolvovala obor zahradnictví. Výtvarné vlohy projevovala od základní školy, zejména malování se postupně stalo jejím velkým koníčkem. S přestávkami se mu intenzivně věnuje několik desítek let. Vedle malby vytváří například kombinací různých materiálů také loutky – surreální bytosti z pomezí snu a reality. 

Nejsou to ale jen až pohádkově vyhlížející zátiší, častým námětem obrazů Anny Szatmariové jsou také zvířata – její obrazy koček prozrazují, nakolik právě ony svým nespoutaným charakterem rezonují s její vlastní osobností. Autorka se však nevyhýbá ani krajinomalbě či portrétům a dokonce se věnuje i psaní poezie. „Ty básně jsou jen další místnůstka v duši, a přiznám se, že je píšu i sdílím s ostychem,” mluví o své básnické tvorbě malířka Anna Szatmariová.