Moravská filharmonie Olomouc: Pocta Švabinskému

Další koncert věnovaný oslavám 750. výročí města Kroměříže a spojený s jeho největší osobností - malířem a grafikem Maxem Švabinským. Koncert se koná v Arcibiskupském zámku v Kroměříži ve středu 18. září od 19 hodin symbolicky den po Švabinského narozeninách (narodil se 17. 9. 1873) a chce upozornit na jeho velkou lásku k umění - tedy i hudebnímu. Kromě skvělých portrétů našich významných hudebních skladatelů (Dvořák, Smetana ...) koncert nabídne i oblíbené skladby a skladatele Maxe Švabinského. Koncert také připomene další významnou kroměřížskou osobnost - dirigenta Václava Talicha (1883 - 1961). 

Dirigent: Petr Vronský

Sólistka: Markéta Vokáčová – housle, vítězka Houslové akademie Václava Hudečka v roce 2012

W. A. Mozart: Figarova svatba – předehra

F. Mendelssohn Bartholdy: Houslový koncert e moll

Antonín Dvořák:  Symfonie č.9  e moll „ Z nového světa“

                               

Koncert je věnován poctě Maxe Švabinského, jeho 140. výročí narození a je zařazen mezi hlavní akce oslav 750 let trvání města Kroměříže. Max Švabinský mistrovsky ovládal kresbu tužkou, perem, uhlem. Krásné jsou i jeho olejomalby. Jeho práci ocenilo i UNESCO, když v roce 1973 oslavy jeho stých narozenin zařadilo mezi Světová kulturní  výročí UNESCO. V té době vznikl Památník M. Švabinského v Muzeu Kroměřížska.  

Švabinský miloval hudbu. K jeho oblíbeným operám patřila Bizetova Carmen, Wagnerův Lohengrin, či Smetanova Libiše. S mnoha hudebníky se přátelil. Jeho ženě Ele věnoval Bohuslav Martinů cyklus tří klavírních skladeb Motýli a rajky, Josef Suk ji věnoval polku. Významných momentem byla pro Švabinského Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka. Dvořáka znal Švabinský výborně, sedávali spolu v kavárně U Karla IV. na Karlově nám. Zde ho také portrétoval. V roce 1893 píše Dvořák svému příteli Emilu Kozánkovi do Kroměříže: “Práce mnoho ve škole nemám, takže mi pro mou práci času zbývá a nyní dokončuji novou symfonii e moll. Dělá mi velkou radost a bude se od mých dřívějších lišit velice podstatně. Inu, vliv Ameriky, každý, kdo má „čuch“, musí vycítit…“

Symfonie č. 9 „ Z nového světa“ patří mezi nejpopulárnější Dvořákovo dílo. Vzniklo v prvním skladatelova pobytu ve Spojených státech amerických. Je dílem profesionální suverenity. Soulad obsahu a fomy je dokonalý. Mimiřádná působivost díla tkví v nevšední zpěvnosti, strhují rytmice a vzájemné vyváženosti všech těchto složek.Úspěch symfonie byl okamžitý a trvalý a brzy se stalo trvalou součástí repertoáru symfonických orchestrů a dirigentů v Evropě, Americe, Austrálii. První provedení symfonie bylo červnu 1894 v Londýně, pražská premiéra se konala v Národním divadle v říjnu 1894 a dirigoval ji sám Antonín Dvořák. A dobové ohlasy? …Je to velká symfonie, která si zaslouží být přičítána k tomu nejlepšímu, co bylo od smrti Beethovena složeno…

Petr Vronský – dirigent a houslista, pedagog. Učí na Janáčkově, tak  na pražské Hudební akademii múzických umění. Svou hudební kariéru započal jako úspěšný mladý houslista, ale pro jeho další umělecký rozvoj měly rozhodující vliv jeho úspěchy v dirigentských soutěžích. Housle proto Vronský odložil a vzal do rukou dirigentskou taktovku. Svou dirigentskou dráhu započal u plzeňské opery, odkud přešel ke Státní filharmonii Brno. Petr Vronský je všestranný, temperamentní dirigent s mimořádným citem pro interpretaci náročných děl.  V současnosti patří P.Vronský k předním dirigentům a  jako host diriguje řadu orchestrů a hudebních těles po celé Evropě, Japonsku i USA. Pravidelně diriguje Berlínské symfoniky, Českou filharmonii, Filharmonický orchestr Petrohrad, Metropolitní  orchestr Tokio, Pražský symfonický orchestr FOK. Je čestným dirigentem Moravské filharmonie Olomouc.

Markéta Vokáčová – houslistka. Vystudovala Pražskou konzervatoř a úspěšně se účastnila národních i mezinárodních soutěží. Absolvovala řadu interpretačních kurzů a v roce 2002 byla přijata na pražskou HAMU. Je členkou komorního souboru Mysliveček soloists. V roce 2011 se stala členkou Symfonického orchestru českého rozhlasu. V roce 2012 vyhrála první cenu na Akademii V.Hudečka.

Max Švabinský miloval orchestrálně bohaté skladby, zvukově mohutné. Říkal: “Vnímám to jako velké figurální kompozice s rozsáhlými krajinářskými perspektivami…“