Cesta domů s Dagmar Dévi I.

Přinášíme první úryvek z knihy Dagmar Dévi "Cesta Domů - Praxe". Dagmar Dévi provozuje v Kroměříži a Zlíně Energická centra, která pomáhají lidem najít "cestu k sobě". 

"Masáže, energické léčebné terapie, meditace, relaxace, které vás nabíjí novou energií a uleví nejen vašemu tělu, ale i mysli," vyjmenovala Dagmar Dévi v rozhovoru pro Radio Kroměříž několik prostředků, jak toho dosáhnout. 

"Přečtěte si, jak jsem ke všemu došla... došla ke svému středu... sama k sobě... ke své šamanské léčivé síle... odbourávala postupně své ego... otvírala své srdce...," zve k chvíli vytržení z reality Dévi. 

 

Jen já,  stromy, kameny, skály, zvířata, rostliny, louky, víla paloučku, stromový muž……spousta jemnohmotných bytostí, které v dnešní době  stále ještě nevnímá spousta lidí.

Šla jsem do lesa. Intuice mě vedla k lesu přes krásnou louku, hned za hotelem, v kterém jsem byla ubytovaná. Dovedlo mě to ke kameni, který čistil mé srdce. Asi po 45 min. mě to táhlo hloub do lesa. Setkali jsme se já a srnka. Byla nádherná. Byli jsme kousek od sebe, dívali jsme se v klidu a tichu lesa na sebe a předávala jedna druhé, propojili jsme se. Od této chvíle je mým zvířetem ochráncem.

Každé mé setkání, ať s kameny, zvířaty, stromy, skálami, bylo tak intenzivní, hluboké, vždy mi bylo do breku, taková je to síla…

Večer, mě intuice vedla k tomu, udělat si šamanský tunel. Podařilo se mi vstoupit. Viděla jsem jak se kruhová spirála točí a vtahuje mě, pak jsem plula v proudu a mávala na sebe. Plula jsem hloub, dovnitř  tunelu. Po té jsem najednou vystoupila.

Též  jsem se viděla, jak jezdím vlkovi usazená na hřbetě a pádíme spolu velkou rychlostí kupředu.

Ráno jsem vstala a opět mě to táhlo na stejné místo do lesa. Říkala jsem si, co to jít prozkoumat jinam. Zastavila jsem se a fotila shluk stromů a v tom jsem slyšela houkání, volání, jednou, po druhé…otočím se a za mnou na okraji lesa stojí včerejší srnka, vříská, volá na mě, abych si to náhodou nerozmyslela a nešla jinam. 

Dívá se upřeně na mě a kýve hlavou, ukazuje mi, kudy mám jít. Šla jsem za ní. Ona byla rychlejší. I když jsem ji chvílemi neviděla cítila jsem kam mám jít. Po chvíli jsem se zastavila a nebyla si jistá kudy jít. Srnka to vycítila a opět na mě volala svým hlasem a navedla kudy dál. Dovedla mě na úžasné místo plné krásných a silných kamenů. Každý měl svého ducha. 

Jejich obrazy se v nich zjevovaly. Celý den jsem se spojovala s kameny, se stromy na tom místě – silně čistící proces. Jsou opravdu silné, čistí, předávají, učí. NÁDHERA. Káně proletělo  nade mnou a promlouvalo ke mně. Od té doby mě pravidelně navštěvují  všechna zvířata s kterými jsem se v lese spojila. 

Kolem poledne začínalo pršet, přišel silný chrsták, hromy, blesky, jakoby přímo u mě. Pěkný ragl. Věděla jsem, že mám zůstat v lese na místě. Poprosila jsem ducha lesa a ducha ochránce mého zvířete o ochranu a cítila, že jsem v bezpečí. 

Byla jsem v naprostém klidu, byl to nádherný zážitek. Seděla jsem schoulená na kameni a propojovala se s okolím. Promokla jsem až na kůži.

Po nějaké době mě  to volalo  k jiným kamenům  a dovedlo mě to na krásné skalnaté místo. Silné čisté energické místo. Seděla jsem u skal a poslouchala zvuky deště, vody, která stéká z kopců dolů do proudícího potoka. Byla jsem tím deštěm, tou vodou, tím potokem. Je nádherné být proudící vodou…

Po té mě intuice vedla vyšlapanou cestičkou v lese  a dovedlo mě to ke kameni z předešlého dne. Cestička v lese mě táhla dál a dovedla mě ke krásné malé chatě vnořené do tohoto kousku lesa.

Všechny cesty v tomto lese, které mě vedou jsou vyšlapané „mojí“ srnkou. 

Jsou to její cesty, kterými mě vede. U chaty má krmelec. Kdykoliv se na toto místo vracím, volám na ni a tam se s ní i jejím kolouškem setkávám.

Večer byla přenádherná duha, seděla jsem na louce a byla s ní. Byla ní.

Ráno odjezd do Smargdu ( mé centrum osobního rozvoje).  Přijela jsem ve 20.30 hod. Šla jsem hned na louku. Byl nádherný měsíc, ten den tak úžasně blízko k Zemi, jakoby seděl kousek ode mě. Seděla jsem sama na celé louce – tma, ticho, les u mě, záře měsíce a já sama s ním spojená… Překrásný zážitek, slovy tu krásu popsat nedovedu. Vracela jsem se na hotel kolem 23 hod, naprosto šťastná a spokojená.

Ráno v 7 hod jsem šla opět na místa ke kamenům. Přišel ke mně na 4 kroky zajíc, díval se na mě, poskakoval, žral, chvíli se mnou pobyl a pak odskákal. Vůbec se nebál.  Chodila  jsem různě po kamenech a skalách, vždy jsem s nimi pobyla tak dlouho, jak jsem cítila, že mám a šla dál…

Potkala jsem se u chaty se srnkou a šla si posedět na vrchol skály, kde nádherně svítilo slunce. Ráda  na té skále sedávám. Ta skála ke mně mluví, nádherně hučí, volá. Přímo pod ní je jeskyně, která mě volá… Nádherný silný  energický zdroj.

Než vstoupím do lesa volám vždy na srnku pískáním na trávu, aby věděla, že přicházím. I když, ona to ví, dělám to spíš kvůli sobě.

Zavolala jsem na srnku. Přišla a ukázala kam mám jít. Dnes jsme se napřímo potkali 4x. Celý den brouzdám po lese, po louce – víla louky je krásná bytůstka. Večer jsem šla na hotel. Večer kolem 19 hod jsem v propojení sledovala les, který jsem měla ve výhledu. Byl plný bytostí – indián, indiánka, dítě, drak,stařec v klobouku…Krása být v šamanském stavu vědomí. V propojení s makrokosmem.

Přes den jsem byla v lese. Den po úplňku svítil silně měsíc, přímo mě do oken. V 00:58 hod mě vzbudil a jako by se na dlouhou dobu zastavil a stál na místě. Byl nádherný. Předával mi kus sebe. Když jsem se uložila ke spánku, lehla jsem si na opačnou stranu postele, než obvykle, aby na mě co nejdéle svítil a spala s ním.

Jela jsem ráno domů s pocitem, že brzy navštívím jeskyni, která mě volá. Je to nádherný silný zdroj, který člověka posouvá   do křišťálového vědomí. K celistvosti.

Pokračování příště...