Dnes je to přesně 640 let, co zemřel Karel IV., kromě jiného český král a římský císař. To, že byl Otec vlasti, poprvé zaznělo už nad jeho rakví. Jeho jméno dodnes vzbuzuje respekt a vyvolává představu ideálního panovníka.
Když se sedmnáctiletý Karel vrátil v roce 1333 do Čech, tak už měl řadu politických i vojenských zkušeností, nehledě na to, že ho formoval také vliv kultury zemí, ve kterých žil. Byl vychováván na francouzském královském dvoře a také spravoval panství v severní Itálii. Mladý následník trůnu se ale vymykal i ve srovnání s jinými evropským panovníky – byl vzdělaný a ovládal několik jazyků. Do svého rodného království tak přijel sebevědomý člověk s jasnými představami, jak pozvednout úroveň země, ve které o několik let později začít vládnout.
Ještě před nástupem na trůn, ještě jako moravský markrabě, tak stihnul položit základní kámen katedrály sv. Víta. Po smrti svého otce v roce 1346 se stal českým králem a stopy jeho následných rozhodnutí jsou viditelné dodnes: založil Nové město pražské, založil Univerzitu Karlovu, přes Vltavu vybudoval most, který je dnes známý jako Karlův, a kousek od Prahy postavil hrad Karlštejn, kde uchovával korunovační klenoty.
V roce 1355 byl jako první panovník českého původu korunován na římského císaře. Díky tomu a také proto, že byl schopný a obratný diplomat, dokázal rozšiřovat území Českého království. K němu měl zvláštní vztah především z důvodu, že šlo o jeho rodnou zemi a také, protože jeho matka pocházela z rodu Přemyslovců. Proto také poukazoval na návaznost vlády rodu Přemyslovců a Lucemburků.
Karel v listopadu 1348 spadnul z koně. Při této události si zlomil krček stehenní kosti, což ho upoutalo na lůžko. Během zotavování onemocněl zápalem plic, který se mu nakonec stal osudným. Zemřel 29. listopadu 1348. Je pohřben v královské kryptě v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Obraz Karla IV. jako ideálního panovníka mezi lidmi přetrval dodnes.