Před 80 lety došlo v tehdejším nacistickém Německu k protižidovským pogromům, které jsou dnes známy jako Křišťálová noc. Tehdy tam panovaly vyhrocené antisemitské nálady a hledala se každá záminka, která by je posílila a utvrdila. Jednou z těchto záminek, dost možná s největším dopadem, se stal atentát židovského mladíka Herschela Grynszpana na sekretáře německého velvyslanectví v Paříži Ernsta vom Ratha.
V Německu podmaněném nacisty probíhala intenzivní protižidovská propaganda, nahlíželo se na ně skrze primitivní předsudky, a tak není divu, že se jimi běžně veřejně opovrhovalo. V tomto naladění byla Židům také připisována kolektivní vina za činy jednotlivců. Když došlo ke zmiňovanému atentátu na Ernsta vom Ratha, tak velká část společnosti považovala za přirozené svalit vinu na vraždu na všechny Židy. Někteří byli ale posíleni pocitem vlastní nadřazenosti více než jiní a rozhodli se jednat silou.
Pogromy zasáhly i některá česká města
V noci z 9. na 10. listopadu 1938 tak pochodovaly po německých městech nejen jednotky SA, ale také skupiny běžných Němců, a rozsévali zkázu. Ničili a rabovali židovské domovy, nemocnice a školy, vypalovali synagogy a židovské obchody. Přes 30 000 Židů bylo zatčeno a skončilo v koncentračních táborech. Přímo v ulicích jich zahynulo 91. Vymlácené výlohy obchodů a oken synagog pak dali této noci název. Vše se dělo za nečinnosti a přihlížení německých úřadů. Mimochodem, k pogromům došlo i v několika českých městech, který pár týdnů před tím byly připojeny ke Třetí říši. Patřily mezi ně Liberec, Opava, Cheb, Mariánské Lázně nebo Karlovy Vary.
Křišťálová noc byla začátkem katastrofy
Dodnes probíhají spory o tom, zda celý pogrom nacisté neplánovali dopředu. Ať to bylo jakkoliv, tak se po Křišťálové noci vztahy mezi německým a židovským obyvatelstvem ještě více vyhrotily. Pokud byly perzekuce vůči Židům do té doby ekonomické, politické a sociální, tak Křišťálová noc je doplnila o skutečné fyzické násilí za přihlížení státu. Cesta ke konečnému řešení židovské otázky, která končila v osvětimských plynových komorách, se otevřela. Mnoho Židů to vycítilo a začalo masově prchat ze země.
Tragikomickým paradoxem je, že pojistné za tyto pogromy padly do rukou státu. Umožnil to jeden zvláštní předpis, který byl bohužel pro nacisty u moci příznačný. Tím si nacistické Německo, které bylo na pokraji bankrotu, značně finančně přilepšilo. A Hitler tak získal také peníze na to, aby o necelý rok později mohl rozpoutat druhou světovou válku.