Dnes slaví své 75. narozeniny populární český zpěvák Václav Neckář

Jako první jej mohli vidět vystupovat začátkem 60. let návštěvníci divadel v Mostě, Plzni a hlavně pražského divadla Rokoko. Už v té době ale začal nahrávat také pro rozhlas. Jeho působení na prknech, co znamenají svět nebylo nic nahodilého. Asi vás to v souvislosti s Václavem Neckářem nenapadne jako první, ale proslul také jako herec. Ostatně, kdo by ho neznal jako mladého železničáře Miloše Hrmu ve oscarovém filmu Ostře sledované vlaky nebo jako prince Václava ze Šíleně smutné princezny? 

Jako zpěvák zazářil v letech 1968 až 1970 s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou ve skupině Golden Kids. Trojice se znala z divadla Rokoko a během svého působení natočili na vinyl mnoho singlů a se svými koncerty obráželi nejen Československo, ale i zahraniční pódia. Nakonec museli skončit kvůli zákazu vystupování Marty Kubišové, ke kterému došlo kvůli jejím pornografickým fotkám. Respektive šlo o špatné fotomontáže, ale tehdejší normalizátoři potřebovali záminku, aby se jí zbavili. Neckář se ji snažil při procesu hájit, ale marně. A tak skončila klasická etapa tohoto uskupení a Václav Neckář se uchyluje do kapely Bacily, kterou vede jeho bratr Jan.

Bacily spolu začátkem 70. let nahrály folkrockovou dlouhohrajku Tomu, kdo nás má rád, ale jsou známí také pozdějšími, už rockovějšími, deskami Planetárium nebo Pod komandem lásky. Neckář ale svou tvorbu neomezuje jen na Bacily a tak do povědomí pronikají i jeho sólové hity, nebo skladby které nazpíval do filmů. Slyšet ho můžete ve snímcích Jak básníci přicházejí o iluze nebo Kdo chce utopit doktora Mráčka. Po převratu nastalo období útlumu, kdy se Neckář spíše stáhl do pozadí a potýkal se se špatnou životosprávou.

V roce 2002 ho bohužel postihla mozková mrtvice, která ho tvrdě zasáhla. Musel se kvůli ní znovu učit mluvit a zpívat. O to překvapivější je, že se nakonec vrátil na pódia, i když od té doby zpívá jen pomalejší skladby. Také si o pár let později získal davy posluchačů obrovským hitem Půlnoční. Ten v roce 2011 vznikl jako doprovod k vizuálně unikátnímu filmu Alois Nebel. A stejně unikátní byl nakonec i úspěch Půlnoční, který ovládl tehdejší vánoční éter.

Václav Neckář nepřestává se svým působením v hudbě ani dnes. V těchto dnech mu vychází kompilace jeho pomalých písniček, na jejíž sestavení se sám podílel.