Před čtyřiceti lety zemřel Keith Moon, legendární bubeník The Who

Byl to právě sedmnáctiletý Keith Moon, který pomohl svým příchodem do The Who v roce 1964 kapele na výsluní.  Nejde říci, že by samotná Moonova hra na bicí byla oslnivá – výjimečnou ji činila jeho osobnost. Byl zkrátka samouk, kterému stačila jeho verva. "Možná, že to není ten úplně nejpřesnější bubeník na světě, ale jeho hra je fascinující právě svou nevyzpytatelností a živelností, která z něj činí především showmana a baviče. Je v jeho povaze, že chce být neustále v popředí a ve středu pozornosti, odmítá hrát šedivého panáka v pozadí," řekl o Keithu Moonovi jeho kolega z kapely The Who, zpěvák Roger Daltrey. 

O něco méně nadšení byli z Moona lidé z nahrávací společnosti kapely, kteří za něj museli platit škody, které napáchal při svých excesech. Za oběť jeho destruktivnímu chování padaly hudební nástroje, jeho tělo i hotelové pokoje. Hlavně hotelové pokoje – to byl jeho dobrý zvyk. Jednou na něj čekala kapela v limuzíně před hotelem. Když chtěl nasednout tak se zastavil a řekl „na něco jsem zapomněl.“ Obrátil se na podpatku a běžel zpět do hotelu. Okno jeho pokoje pak rozbila televize a dopadlo do bazénu před budovou. Moon seběhnul zpátky dolů „Málem jsem zapomněl.“  To jen pro ilustraci.

Chování Keitha Moona ale bylo na rozdíl od jeho tehdejších kolegů přirozeně divoké, nešlo o laciný efekt pro obecenstvo. Tím si vysloužil obdiv od hudebníků napříč žánry. Vystoupení The Who tak pravidelně končívala likvidací bicí soupravy, aby se Moon odebral na nějaký divoký mejdan mezi alkohol, drogy a prostitutky . Tyto večírky nezřídka končívaly po několika dnech tím, že byl prohlášen za nezvěstného. Jeho rodiče jej přitom označovali za laskavého a milého hocha, který k nim o víkendech přijede v tichosti posedět a pojíst jablečný koláč. To zní to bizarně kontrastně při srovnání s divokými historkami, které měl Moon na svém kontě.

Avšak tento přístup si postupně vybíral svou daň. Keith Moon postupně upadal i jako hráč v rámci svého svébytného nezřízeného bubenického stylu. Některé skladby The Who tak musely být postupně nahrávány bez bubenických partů. V roce 1978 končí Moon v protialkoholní léčebně spolu s hvězdnou společností Ozzyho Osbourna a bubeníka Slade Dona Powella. Na situaci se i při této shodě okolností ale nelze nedívat se vší vážností – Keith Moon si je vědom, že je na dně. Marně čelí svým deziluzím a depresím z nastalé situace. Nakonec se 7. září 1978 rozhodne se vším skoncovat, když se předávkuje prášky na spaní.