Z minulosti regionu: Kněz z Rymic byl první moravský povídkář

Vincenc Janalík se narodil 21. ledna 1804 v Rymicích ve velké sedlácké rodině, ale ve šlépějích svých rodičů se nevydal. Studoval nejprve u kroměřížských piaristů, kde se setkal se svým vrstevníkem z Vyškovska, Františkem Sušilem. Ten sehrál v dalších letech ve Vincencově životě podstatnou roli. Janalík se pak stal knězem ve 23 letech v Olomouci – a zároveň se tak stal prvním rymickým rodákem s kněžským titulem.

Když se stal knězem, tak se vydal na faru do Milotic nedaleko Hodonína. Někdy v té době se přidal k sušilovcům, skupině následovníků Janalíkova někdejšího spolužáka Františka Sušila. Ten se stal také knězem a v atmosféře bujícího národního obrození se snažil pod heslem „církev a vlast“ rozjitřit a povznést náboženký a vlastenecký život. Janalík tak svému kolegovi z lavic pomáhal sbírat lidové písně v okolí Milotic a Sušil zase učil Janalíka psanou češtinu. Janalík díky těmto zkušenostem objevil a později využil literární talent.

Ke psaní povídek ho opět povzbudil Sušil a tak začal psát poučná vyprávění s náboženskou tematikou. Tak vznikají novely Rodiny Důvěřova (ve své době vydáno jako Katolické náboženství pravé utěšení), Dvanáctero přátel a Věrná Róza. Přestože už současníci tyto díla kritizovali pro extrémní a nereálné vykreslení postav, kdy proti sobě stojí „bezbožní a hříšní“ na jedné straně a ideální katolíci na druhé, tak se ve venkovském prostředí staly tyto knihy velmi oblíbenými. Jeho další povídky vycházely v tehdejších časopisech a kromě toho je Janalík historiky považován za prvního moravského povídkáře vůbec.

Vincenc Janalík vybízel své kolegy ke vstupu do vlasteneckých náboženských spolků, na jejichž činnosti se sám podílel, a Milotická fara se díky tomu postupně stala jedním z ohnisek vlastenecké činnosti. Také se stal správcem této farnosti a zasloužil se na jejím dalším budování. Spolu se svými farníky se zúčastnil vysvěcení obnoveného chrámu na Hostýně, který byl zrušen několik desítek let předtím, za josefínských reforem. Nakonec předčasně zemřel na zánět slepého střeva v roce 1855. Pochován je v Miloticích u hřbitovní kaple, kterou nechal sám vybudovat.