Alfons Sovadina, narozený roku 1882 v Přílepech u Holešova, byl lékař zcela odevzdaný své práci. Když musel po nástupu nacistů odejít z nemocnice v Brně-Bohnicích, kterou pomáhal zakládat a kde byl i ředitelem, tak si založil soukromou ordinaci. Když mu poté zakázali ordinovat komunisté, tak alespoň vedl lékařskou poradenskou činnost a vždy si svou odborností, ale i charakterností, srdečností a lidskostí, získával pacienty ze širokého okolí.
Alfons Sovadina se narodil jako nejmladší z 16 dětí. Už v raném věku se ukázalo, že je nadaný žák a učitelé proto doporučovali, aby šel nadále studovat. Jeho rodiče byli ale chudí, a tak se nezdálo, že by mladý Alfons měl naději nadále rozvíjet svůj talent ve škole. Nakonec se mu poštěstilo získat stipendium rakousko-uherské armády a v roce 1910 vystudoval pražskou medicínu. Jako vojenský stipendista byl povolán do služeb armády: za první světové války tak byl lékařem na frontě a několik měsíců dokonce velel mobilní nemocnici.
Díky jeho úsilí byla založena nemocnice v Brně-Bohunicích
Po válce se stal vedoucím brněnského chorobince, tehdy přesunutého do Svatobořic u Kyjova, kde se často léčilo v nevyhovujících dřevěných barácích. Doktor Sovadina proto usiluje o novou nemocnici, na kterou se najdou peníze až v roce 1931. S architektem Pořískou je v úzkém kontaktu, navrhuje uspořádání a vybavení budoucí nemocnice v Bohunicích. Do té se první pacienti dostávají za tři roky. Ústav, jehož je Sovadina ředitelem, se rozvíjí velmi slibně a nemalý podíl na tom má právě jeho nadšení Je neobyčejně svědomitý a pilný, jeho činnost je nevšedně obětavá. Do vzkvétající nemocnice jezdí na exkurze odborníci z celé republiky.
Jeho ordinace byla vyhledávána lidmi ze širokého okolí
Bohužel, spolu s nacistickou okupací v roce 1939 došlo i k přerušení fungování bohunické nemocnice – ta se proměnila v lazaret pro německé vojáky a Alfons Sovadina byl předčasně penzionován. Nebral to jako definitivní konec – a ani nemohl. Medicína byla jeho životním koníčkem a smyslem života. Na stole se mu hromadili poznámky z odborných knih o nových lékařských postupech. Pronajal si proto starší rodinný dům v Ostopovicích, kde nadále ordinoval. Jako jeden z prvních lékařů na Moravě začal v léčbě používat i metody homeopatie. Jeho ordinace byla vyhledávána lidmi ze širokého okolí.
Po roce 1948 nemohl ordinovat, tak vedl alespoň lékařskou poradenskou činnost
Po nástupu komunismu mu byla znemožněna lékařská praxe a spolu s rodinou se dostal pod dozor režimu. Přesto se snažil pomáhat spoluobčanům, kteří byli stejně nebo i mnohem více postiženi. V roce 1951 vážně onemocněl a byl na dlouhou dobu upoután na lůžko. Obtíže překonal jen díky obětavosti své manželky Drahomíry. Po vyléčení se vrátil alespoň k lékařské poradenské činnosti. Jeho smysl pro čestné jednání, jeho osobní mravní vlastnosti a vynikající odborná způsobilost, laskavý a srdečný přístup k pacientům a lidem vůbec, mu zajistil mnoho přátel a obdivovatelů. Zemřel 12. dubna 1964. Pohřben je na brněnském Ústředním hřbitově, který se nachází nedaleko od nemocnice, kterou pomáhal zakládat.
Po válce se provoz nemocnice obnovil a postupem času se z ústavu zaměřeného na léčbu starobních chorob stala klinická nemocnice. V roce 1998 se stala jádrem Fakultní nemocnice Brno, která je jedním z největších nemocničních zařízení v České republice, a kde je ročně ošetřeno stovky tisíc pacientů a další desetitisíce hospitalizovány.
Restaurace Scéna
Facebook Scéna
TABUclub.cz
Facebook TABU
