Jan Antonín Baťa slavil úspěchy i po odchodu do Brazílie. Dnes by měl 120 let.

Narodil se jako Jan Karel Baťa 7. března 1898 v Uherském Hradišti, jméno si změnil až později na počest otce, po jehož smrti zůstal s matkou Ludmilou a čtyřmi sourozenci. Přestože matka tomu bránila a chtěla, aby měl její syn poklidné dětství, tak kvůli existenčním potížím nakonec musel s  dvěma vlastním bratry do Zlína, kde byl po vyučení v továrně nevlastního bratra Tomáše tamtéž i zaměstnán. 

Poté vyjel do Německa, kde pracoval v konkurenčních fabrikách, sledoval jejich vnitřní organizaci a, posílal o nich zprávvy domů . Tyto praxe v Německu byly přerušeny vypuknutím první světové války. V USA neuspěje s vedením tamní pobočky, což vede k takřka definitivnímu rozkolu mezi ním a bratrem. Nakonec se ale vrací a pomáhá rozběhnout londýnskou pobočku,ve které pracuje dcera rodinného lékaře Baťa, Mája Gerbecová, která se stane jeho družkou a budou mít spolu pět dětí.

Po návratu do Zlína úzce spolupracoval na vedení bratrovy firmy řídil zásobování a zakládání jejích zahraničních poboček, umí najít partnery pro tyto aktivity. Zároveň se projevuje jeho svébytnost a tvrdohlavost a místo, aby přistoupil na kompromisy ve vedení firmy, tak od ní opět skoro na rok odchází. Přesto se nakonec vrací a je nadále tvrdým jádrem firmy. Ta přes velkou hospodářskou krizi rozkvétá.

V červenci 1932 jej ale zdrtí smrt bratra Tomáše, který zahynul při leteckém neštěstí, když mířil do švýcarského Möhlinu, aby zde zúčastnil otevření nové pobočky. Jan Antonín Baťa se stává jediným akcionářem firmy Baťa, je držitelem akcií spolu s vdovou po svém bratrovi Marií a řízení podniku je v jeho rukou a nejbližšími spolupracovníky ředitelé Dominik Čipera a Hugo Vavrečka. Této nečekané role se J. A. Baťa se ujímá rozhodně a odvážně, tentokrát ale nemá bratra, který by reflektoval jeho činnost. Jemu samotnému určitá míra sebekritičnosti chybí a ovládá se hůře, než jeho starší bratr.

 Na jednu stranu je tak schopný masivně expandovat a ztrojnásobit počet poboček v zahraničí, buduje Baťův kanál, učinit Zlín městem umění, obletět svět nebo napsat knihu Budujeme stát pro 40 000 000 lidí, kde navrhuje ekonomické, infrastrukturní a administrativní změny pro zvýšení úrovně státu, na druhou stranu má ale s mnoha lidmi horší vztahy. 

Vzájemně napjaté jsou například mezi ním a prezidentem Benešem. Ten, když Baťa mu odprezentuje své plány na dopravní infrastrukturu pro propojení republiky která by vedla ke zlepšení hospodářství, tak jej odbude s tím, že „od žádného ševce rady nepotřebuje,“ a Baťa jej veřejně označí za politka, který není dost silný na to, aby ubránil zemi před Hitlerem. Vzhledem k velikosti Baťovského koncernu má i nepřátalé mezi konkurencí ve světě. Také křivé nařčení z absurdního plánování přesunu Čechů do Jižní Ameriky ve spolupráci s nacisty mu v budoucnu značně zkomplikuje osud. Těsně po Mnichovské dohodě je sice zvažován jako kandidát na prezidenta, avšak touto myšlenkou se hlouběji nezabývá.

V červnu 1939 odjíždí z Protektorátu do USA, tam mu nakonec není prodlouženo povoleno k pobytu a tak se v roce 1941 usazuje v Brazílii. Podporuje zahraniční vládu Československa a odboj, přesto je ale po Druhé světové válce na dlouhou dobu zavržen. Je prohlášen za kolaboranta, odsouzen a jeho podnik znárodněn komunisty, proto se již do Československa nevrátil. Zahraniční pobočky v soudních sporech s ostatními členy rodiny neřipadnou jemu, ale jeho synovci Tomáši Baťovi mladšímu.

Přestože vzhledem k objemu svého majetku již nemusel v Jižní Americe nic dělat, tak tam založil několik měst dle vzoru, který použil jeho bratr na Zlín a řadu nejen obuvnických společností. Vzhledem k zásluhám, které Baťa měl v Brazílii, byl v roce 1957 J. A. Baťa dokonce nominován na Nobelovu cenu míru. V brazilském městě Batatuba, které pomáhal zakládat, umírá 23. srpna 1965. Jeho jméno potom bylo soudně očištěno v roce 2007.