′44 v klidu′ představují singl Kam se ztrácí

Písnička "Kam se ztrácí" je dalším singlem z připravovaného CD "Zapomenuté básně" kroměřížské skupiny 44 v klidu, který můžete slyšet ve vysílání Radia Kroměříž a v naší hitparádě. 

Přestože jsme ji složili a nahráli letos, její text pochází z roku 1989. Pamatuju si, že jsem ho psal tehdy na vysokoškolských kolejích v Brně, kdy za okny zuřila sametová revoluce, pořádaly se mítinky a stávky a celá doba byla plná změn a napětí na jedné straně a velkého očekávání na straně druhé. 

Do toho si představte, co se honilo v hlavě 18ti letému klukovi uprostřed všech těch zástupů a shromáždění. Je to text o bloudění a hledání mladého člověka, uvědomování si sebe sama a o pokusu najít svoje místo v životě a mezi ostatními. Myslím, že něčím podobným prochází v určitém věku každý. Ta revoluce a stávky byly jen spouštěčem a katalyzátorem, ale proces hledání je obecným procesem.

 

Ten text potom více než 20 let ležel v šuplíku a čekal na svoji příležitost, než přišel Martin Truhlář a vdechl mu život pomocí melodie. Říkám schválně život, protože slova bez melodie v dnešním světě nemají téměř šanci. Já jsem v životě napsal více než 300 básniček a píšu a rozesílám je přátelům pořád, ale mezi námi, žijeme ve věku, kdy knížku poezie si dnes koupí jen málokdo, zatímco muziku a youtube  sledují snad všichni.

 

Videoklip je z dílny Vladislava Františe, našeho kamaráda a spolužáka, který s námi spolupracuje. To video nebylo nijak plánované ani připravované. Laďa slyšel naši písničku a byl nadšený. Okamžitě napsal, že má v archívu nějaké záběry z projížďky po Paříži a že by se mu líbilo spojit ty dvě věci do klipu a že na to okamžitě sedá a ozve se. 

To nás samozřejmě potěšilo, protože pomocí videa získává hudba zase další rozměr a klip je pro prezentaci na youtube ideální. Téma velkoměsta a člověka ztraceného v chaosu velkoměstského provozu velice úzce souvisí s těmi pocity jedince uprostřed davu a blikání a zmatenost zrychlených záběrů přispívají k navození té správné atmosféry. 

Na člověka se pořád něco řítí a něco mu hrozí a padá na hlavu. V dnešním digitálním světě jsou to stále nemodernější technologie, mediální manipulace, předvolební sliby... Takže refrén : "Kam se ztrácí můj hlas.." je opravdu universální a má stovky významů. Mladý člověk hledá svoje místo, starší má strach, že ho o něj ti mladí připraví...svět je někdy džungle, která je všechno, jenom ne laskavá. Můžeme se z toho hroutit nebo se nad to povznést a byt v klidu. 44 v klidu.. 

Snažím se psát texty, které dávají více možností výkladu a nechávají posluchačům prostor pro jejich vlastni prožitky a fantazii. To si myslím je moc důležité... Laďovi moc děkujeme a už se těšíme na další spolupráci.

Máme roztočený klip k písničce "Čáp" a snad neprozradím moc, když řeknu, že tam budeme vystupovat i jako kapela, i když mezi námi, se k prezentaci vlastních osob příliš nehrneme. 

 

Spolupráce s Laďou je výsledkem celé koncepce projektu. My nejsme kapela, jak už jsme několikrát řekli, jsme otevřený studiový projekt. Otevřený ve smyslu, že kromě naší základní čtveřice má možnost s námi nahrávat kdokoli, komu se naše písničky líbí a má pocit, že by je mohl něčím obohatit. 

Scházíme se jednou týdně, je nám spolu dobře a ty věci vznikají tak nějak při tom. Žádné zkoušky, žádné pilování ve zkušebně, prostě se sejdeme a nahráváme... 

Společným jmenovatelem všech písniček je autorská dvojice Martin Truhlář (hudba) a Bronislav Dupal (text). My tomu z legrace říkáme "Hapka/Horáček". Ale třeba aranže jsou výsledkem práce celé kapely a někdy mám pocit, že až do posledního okamžiku netušíme, jaká bude finální podoba písničky. Z počátku tím Martin trošku trpěl, protože on přece jako autor věděl, jak to chce udělat, ale časem si zvykl. 

Každý z nás má nějaký pohled a představu, ale jednoznačně tyhle představy podřizujeme celku. Nehrajeme si na virtuózy, nepotřebujeme vyčnívat, jde nám o společné dílo. A to je v dnešním světě moc a moc fajn….někdy se zdá, že je to přece jasné a pak někdo přijde s nápadem, který to posune úplně jinam. Třeba jako Jerry v "Kam se ztrácí" přišel s moderním soundem bubnů a to ovlivnilo úplně všechno. a je dobře, že ovlivnilo, protože nejhorší je, když si posluchač poslechne dvě písničky a ví, jak bude znít zbytek desky. My se snažím překvapovat, měnit nálady a polohy. Snad to bude ve výsledku patrné.

Stejně tak jsme otevření například v otázce klipů, fotografií, prezentací apod. Laďovi dáváme volnou ruku, aby se mohl vyjádřit způsobem, který je mu blízký. Neobjednáváme si u něho zakázku, on je součástí projektu a má prostor realizovat svoje představy. Stejně tak s námi spolupracují například fotografové Jirka Soporský a Richard Zahradníček, kteří nám dodávají ze svých archívů fotky pro naše lyrics videa. Je to moc fajn a vzniká něco víc, než jen kapela. 

Já osobně tomu říkám "projekt Kroměříž". 

Do budoucna bychom chtěli, aby se z toho stala určitá platforma pro prezentaci Kroměříže a lidí, kteří tady něco vytvářejí a mají chuť.

Ve studiu už s námi nahrávali Petr Žůrek, Jirka Rybák, Martin Čech, Pavel Zwicker ze Zlína a máme domluvené další muzikanty, kteří by měli zájem. Jen kdyby bylo o trochu víc času... . Máme tři písničky hotové, šest rozpracovaných a roznahrávaných a dalších asi 20 v šuplíku. Prostě práce nad hlavu...

 

Náš projekt 44 v  klidu vznikl v roce 2013. Asi rok nebo dva předtím nás s Martinem Truhlářem (tedy mě Bronislava Dupala) seznámil Peťa Žůrek, jako že bysme se  k sobě hodili, Martin dělá hudbu a já píšu texty a že by nebylo špatné dát to dohromady. Martin tenkrát zpíval v hulínské skupině My Wave a oslovil mě, jestli bych jim nenapsal pár českých textů, že by chtěli vyzkoušet v písničkách češtinu. Tak začala naše spolupráce... 

Bohužel v My Wave nebyla ta správná konstelace a všechno vyvrcholilo Martinovým odchodem z kapely. V tu dobu jsme měli ve společném šuplíku asi 10 písniček a řekli jsme si, že je nějakým způsobem nahrajeme. V tu chvíli se k nám přidal Honza Sláma, můj dlouholetý kamarád, kytarista a spoluhráč z předchozí kapely Oničöm, který má doma v kumbálku nahrávací studio a nabídnul nám azyl. Náš trojlístek velice záhy doplnil na kvartet Jerry Hýsek, dříve baskytarista skupin Zabillow a Segment. Tím vznikl projekt 44 v klidu.

 

Za zmínku určitě také stojí, že 99% písniček vzniká zhudebňováním již hotových básniček. Takže není to ten způsob : podívejte jakou mám skvělou melodii a něco do toho zazpíváme, ale opravdu z básniček vznikají písničky. Ať už se jedná o básničky ze šuplíku nebo nově napsané.

Na melodii jsem Martinovi napsal zatím snad jen tři texty. Ona je to totiž taky pořádná práce, když vám skladatel přinese svahilštinou nazpívanou melodii, která se mu samozřejmě ideálně rýmuje a vy do toho máte lámat češtinu a ještě by chtěl aby to dávalo nějaký hlubší smysl….

Každopádně tvůrčí základna nám funguje, to musím zaklepat. Písničky pak nahráváme absolutně opačně, než jak je to ve studiu běžné. Nejprve natočíme "do kliku" španělku a zpěv. Do toho Jerry udělá bubny a pak se na to nabalí další nástrojové vrstvy. My třeba přijdeme do studia

a vůbec nevíme, co ten den budeme nahrávat a výsledkem jsou pak zajímavé palety zvuků a dvojhlasů apod. Prostě nás to baví 

 

Martin Truhlář – akustické kytary, zpěvy

Jan Sláma – akustická kytara, elektrická kytara, zpěv

Bronislav Dupal – akustická kytara, elektrická kytara, zpěv

Jerry Hýsek – bicí, baskytara, samply, zpěv