Skupina Nebe čeká ´Než se rozední´

Nový singl skupiny Nebe „Než se rozední“, který momentálně zní v českém éteru, se již dočkal své vizuální podoby. Aktuální videoklip rockopopové pětice, kerý je předzvěstí stejnojmenné studiové desky, představuje frontmana Petra Harazina i další členy kapely v trochu jiné poloze a dokazuje, že sympaťáci z Havířova nám mají ještě co ukázat.

„V klipu mám roli člověka balancujícího na hranici dvou světů a já se rozhoduji, kterou možnost si vyberu. Paradoxní je však to, že žádné možnosti už nejsou, protože to rozhodnutí jsem učinil už dříve a v tom je nakonec i pointa celého příběhu,“ vysvětluje Petr, který polovinu natáčení strávil na běžícím pásu. 

„Samotné běhání mi nevadí, jenže jsem běhal v polobotkách, které jsem měl na sobě dvakrát v životě, a na obou nohách se to dost podepsalo,“ vzpomíná s úsměvem.

Na natáčení v Praze si kluci odskočili z jarního turné s plzeňskou kapelou Mandrage, které je v plném proudu a diváci si užívají oblíbených hitů i nových písní.

Režie a námětu se ujal Adam Vopička, který stojí za úspěšnými počiny kapel Zrní, UDG či No Distance Paradise. 

„Adama jsme si vybrali po tom, co nám napsal k videoklipu námět, který se nám od začátku líbil. Viděli jsme hned ze startu, že to není jen prvoplánová myšlenka, ale že je tam kus práce, což se projevilo i při samotném natáčení, a to tak, že namísto slibovaného odchodu ve 20 hodin, jsme odcházeli z ateliéru ve 3 ráno. Ale natáčet klip se nepoštěstí každý den, takže jsme byli moc rádi, že jsme to nakonec zvládli,“ popisuje kytarista a spoluautor skladby Štěpán Petrů.

„Nebe míří nahoru a já jsem moc rád, že jsem k tomu mohl přispět. Vedle filmařiny se aktivně věnuju hudbě a z toho důvodu je pro mě tvorba videoklipu radost a možnost, jak podpořit naší hudební scénu,“ říká režisér a dodává: „Videoklip jsem od první chvíle nechtěl pojmout klasicky s filmovou vážností - tzn. skutečné lokace a civilní příběh - chtěl jsem vytvořit určitou nadsázku a vyhnout se tak určitým klišé. I proto v klipu neočekávejte příliš mnoho příběhu, ale spíš specifickou atmosféru a metafory.“