Poslouchejte živě Rádio kroměříž

Právě posloucháte: Soutěž "Tohle Radio Žeru"

Baví Vás: Jitka Hrdličková

Výběr přehrávače

JSME TU PRO VÁS

+420 577 477 123

VZKAZ DO STUDIA



Kulturní servis - Kroměřížsko.info

Pracovní servis

Psí domov

NAŠI PARTNEŘI

Pád, odtah, ztracené doklady, i taková byla cesta na motorce z Kroměříže na Krétu + VIDEO

19.06.2018

Pamatuje si na Danielu Zedníčkovou? Když jsme ve škole pořádali první ples, ona chodila po městě v krabici, aby ho propagovala :-) Pak se dostala do Radia Kroměříž a moderovali jsme spolu. Teď pracuje v Anglii a když občas přiletí, vše je pak vzhůru nohama. 

Daniela umí svůj život žít a v květnu 2018 si řekla s partou skvělých lidí, že vyrazí z Kroměříže, přes Maďarsko, Chorvatsko, Bosnu, Černou horu, Albánii a Řecko na Krétu, na motorkách. Bylo jich šest. Otec Luděk a Liduška, David a Monika, Petr a Daniela. Cesta KK, tedy z Kromcla na Krétu neměla chybu a i já jsem se fakt musel ze srdce zasmát, jaké životní situace je potkaly. Tak hezkou zábavu přeji. 

Napsal: Mirek Karásek, vykládat bude Daniela Zedníčková :-)



Nazveme to VÁLEČNÝ DENÍK “MOTORKÁŘE”
Kroměříž - Kréta na motorce? To není vtip...
Nestartující motorka, pád v Aténách, plavba na trajektu, odtah motorky, ztráta dokladů na srbsko-maďarské hranici či pokuta, prostě cesta se vším všudy. Dvě skupiny, šest lidí, tři motorky a já s Petrem jsme projeli celkem devět států. Máte se na co těšit ...

Uhřičice u Kojetína - „NESTARTUJEME,” ozývá se z garáže. Den před odjezdem, samozřejmě je sobota. Paráda, o mechanikovi si můžeme nechat leda tak zdát. Naštěstí máme anděla Jirku a problém byl relativně rychle s pomocí pár piv vyřešen. Balíme poslední věci a uléháme, v neděli 20.5.2018 v 8hod 23’ a 25” SEČ vyrážíme.

PRVNÍ DEN
Vstáváme zhruba mezi 9. a 10. dopoledne a ploužíme se k motorkám, loučíme s rodinou a zatláčíme slzu. Cílem je urazit denně asi 400-600 km, dnes na maďarsko-chorvatské hranice cestou okolo BALATONU, což časově zvládáme.

DRUHÝ DEN
Trhli jsme si pěkný FAUX PAUS - ujíždíme celníkům na hranicích. No jako fakt nešli vidět. Hlavně teda ti chorvatští. Bez větších problému projíždíme přes Chorvatsko do Bosny, zastavujeme u nádherných vodopádů v Jajce a na noc zůstáváme v krásném Sarajevu, zítra profrčíme hranice do Černé hory a budeme spát u moře.

TŘETÍ DEN
“Ty vole, to neubrzdim... narazím... spadnu.... BLBÍ NĚMCI...hmmm, paráda, ležím”. Toť jsou moje myšlenky, když bourám do Petra na šotolině. Za vše může navigace, která nás místo kaňonem řeky PIVA a TARA navedla cestičkou třech veteránů do bosenských hor, kde se i lišky bojí dávat dobrou noc. Ne, za vše může Petr, usuzuji. Fakt je, že jsme chtěli pustit Němce na BMWéčkách za náma, no a já taky evidentně potřebovala zkoumat tamní kvalitu půdy, tečka. Urvaná páčka od spojky? Nevadí - nepotřebuji. Mimochodem, bosenskou panenskou přírodu nelze popsat, to musíte vidět na vlastní oko, krása. Z Bosny míříme do Černé hory a sjíždíme po zapadlých serpentinkách z hory dolů do Kotoru u moře, spíme nakonec v Budvě. Večer máme jak koupání na tiché pláži, tak i značně hlučnou diiiizu ;D...

ČTVRTÝ DEN
Kocovina? Nevadí. AlkáčTestr ukazuje 0‰. Čeká nás Albánie. Vše se mění již za hranicemi, kdy k nám přichází žebrat holčička. Lidé jsou tu ovšem velmi vstřícní, za to dopravní pravidla žádná. Máme cíl FÜSHE- KRUJË, nádherné serpentiny nad malým městečkem, div se nám tají dech. Navíc se dnes dostáváme i do Řecka, za nedlouho se potkáme s druhou posádkou: mým otcem a iniciátorem výpravy Luďkem a Liduš (BMW R1200GS) a Davčou a Mončou, kteří sedlají neuvěřitelného “čopra” Honda VT 1100 - znáte seriál ODPADLÍK? Tak přesně tato motorka, přátelé... ;D




PÁTÝ KRVAVÝ DEN
“Jeee, hele, oni maj divný pouliční lampy tady v těch Aténách.....  xxxx.... au! To bolelo, kur... zase?!”  Ležím uprostřed cesty někde v Aténách, samosebou i s motorku. Tamní půda je poněkud drsnější, než šotolinka v Bosně... Dostávám první pomoc od místních a vzhůru na trajekt.
KRÉTA
Přátele, nádherný ostrov, báječné výhledy. Já ani nevím, co říci. Podívejte se na video. Bydleli jsme v Milatosu, malé městečko cca 50 km od Iraklionu. Jezdili po plážích a nádherných horských stezkách, viděli tři tisíce palem, honili se za Mínotaurem. Každopádně, lidé jsou tu vskutku neuvěřitelně usměvaví a nechtějí nám věřit, že jsme tam fakt dojeli na svých mašinách, největší obdiv sklízí Davidova motorka. ;)


CESTA DOMŮ
Odřený loket je už vcelku OK. Dostáváme se do přístavu a čekáme na trajekt, vaříme si večeři na schodku restaurace, jako správní Češi, parkujeme v útrobách trajektu a míříme na pevninu. Ovšem, co by čert nechtěl. Následující den vznikl problém a opět JÁ. Odněkud mi z motorky teče olej. Zastavujeme a přemýšlíme, co dál. Bohužel v PÁTEK v Řecku někde mimo civilizaci si můžeme zase o mechanikovi nechat jen zdát. Proto nezbývá, než svolit k ODTAHU do Česka a frčet na jedné motorce s Petrem domů. Loučilo se mi těžko, ale to je život. Pořád lepší, než aby se něco stalo nám, jakože fyzicky. Celá banda mě ovšem podpořila psychicky, já se pak ještě v Bulharsku vylepšila Ruským standardem.

ZTRÁTA DOKLADŮ
Ne, to nebyla Daniela, to Petr... „Kde mám bundu?! Mám v ní peněženku, telefon, karty, všechno!” křičí na mne Petr poté, co jsme konečně asi po hodině prošli hranice ze Srbska do Maďarska. „Já nevím?!” tušila jsem nejhorší. Desátá odbyla, jsme hotoví, chceme akorát tak na pivko a spát. „Ty vole, tady není. Co teď?” ptá se mě. „Mazej zpět přes hranice, já jdu pěšky a budu se ptát,” odpovídám, ale jiskra naděje zhasíná s prvním pokusem domluvit se Engliš. Ten večer jsme hranice přešli ještě dvakrát, bohužel bez úspěchu. Přechod Rözske není zrovna vyhlášené klidné místo a Srbové vážně vstřícní nejsou, vlastně skoro žádný celník. Docela se divím, že tam nesedíme ještě teď.


“Suma sumárum”: Zbyla nám tak JEDNA motorka, JEDNA bunda, JEDEN telefon, DVĚ karty z šesti a žádné peníze. Hmmm a to už jsme navíc věděli, že z Balatonu nám došly domů pohledy za 2,5 tisíce, maďarští dopraváci neotáleli. Navíc! Nemůžeme najit MAGNETEK z Kréty! Kruci! To už mne ale vážně dopaluje.

Další den ráno míříme na policii, dostáváme tlumočníkamaďarština - angličtina, po třech hodinách telefonátů, kontrol a zpovědi máme vyhráno. BUNDA SE NAŠLA. Dojetím objímám tlumočníka, vyzvedáváme bundu se vším uvnitř a míříme domů. Opět posílám tisíce děkovných dopisů tomu, kdo bundu našel, bůh ti žehnej, cizinče.


Cestování je krasné, ale na srdci zahřeje nejvíc pohled těch, se kterými se shledaváme doma. Díky všem, co jste nás sledovali a podporovali a taky kolegům v Rádiu Kroměříž, které jsme jistě pobavili. V cestování na motorkách pokračujeme, příště nás čeká ALBÁNIE, už teď se třepu, co zas vyvedu. ;D

P.S. Ten krétský magnetek byl fakt fajnovej.

Životní příběh sepsala Daniela Zedníčková. Mrkněte se na video a hlavně vydržte na konec, Daniela promluví moudra :-)


Sleduj
insta: dannytravelmason
fb: Daniela Travel Zedníčková moderátor/cestovatel, či si mě přidej Danny Mason 

Související fotografie