Poslouchejte živě Rádio kroměříž

Právě posloucháte: Nonstop Mix Radia Kroměříž

Výběr přehrávače

JSME TU PRO VÁS

+420 577 477 123

VZKAZ DO STUDIA



Kulturní servis - Kroměřížsko.info

Pracovní servis

Psí domov

NAŠI PARTNEŘI

Ženy místního fotbalu. Jaký je život s kopačákem? Přinášíme rozhovory

09.02.2018


Před pěti lety se začala Kristýna Haldinová pohybovat ve fotbalovém prostředí. Impulzem k napsaní článku byl pro ni prvoligový trenér Bohumil Páník. "Věnuj se tomu, co umíš nejlíp, je blbost aby jsi někde kopala lopatou, když fotbal miluješ." Během letní přípravy a podzimní části poznala zajímavé lidi. "V momentě co jsem poznala ženu na postu vedoucího mužstva, jsem se rozhodla napsat článek. Už jsem znala dost žen co se ve fotbale pohybují a tak vznikl článek. Různé posty, ale jedno máme stejné, fotbalové srdce!" 

Jarmila Hodanová - hráčka, správcová ( Slavoj Kojetín, SK Hnácká Slavia Kroměříž)
Už jako mladá trávila více času s klukami a v dospívajícím věku byla členkou fotbalové jedenáctky ve Slavoji Kojetín. Velká fanynka Baníku Ostrava a správcová ve třetiligové Kroměříži.




Kdy a jak jsi se dostala do fotbalového prostředí?

Do fotbalové prostředí jsem se dostala už jako dítě, kdy jsem měla sklony spíše ke chlapeckým a mužským sportům. Zkoušela jsem hrát i hokej, ale nakonec mě to přivedlo k fotbalu a zjistila jsem, že mě fotbal velmi zaujal a naplňoval. V Kojetíně (rodné město) byla založena dívčí jedenáctka, která bohužel neměla dlouhého trvání, protože nasazení nás všech bylo laksní. Fotbalu jsem ale zůstala věrná, protože jsem při trénování získala celoživotního přítele Rosťu Vojáčkového, který hrál za Kojetín.

Co pro tebe znamená Baník Ostrava?

Můj vztah k Baníku trvá již 45let a možná i více. Jak jsem již zmínila, jako dospívající slečna jsem hrála v divčí jedenáctce Slavoji Kojetín, kterou trénovala tehdejší hvězda Á-týmu Rosťa Vojáček. Stali se z nás kamarádi a já mu fandila, když posléze hrál jako voják za Duklu Tábor, odkud po ukončení vojenské služby dostal nabídku z Baníku. Tehdejší Baník byl vždy v čele tabulky a na Bazalech jsem byla jako doma a měla jsem tam spoustu kamarádu, jako byl i Milan Máčala, trenér Baníku a posléze i reprezentační trenér. Dodnes sleduji dění v Baníku a je mi moc líto, že organizační problémy zapříčinili odchod klubu do 2. ligy. S novým majitelem a vedením doufám klub znovu poroste a bude opět ve špici první ligy. Nyní fandím o to víc, protože za Baník chytá bývalý hráč Hanácké Slavie Martin Šustr a mám velkou radost, že již druhým rokem zimní i letní příprava Baníku probíhá na stadionu v Kroměříži.

Jaký post jsi hrála?

Středního obránce, protože jsem uměla hrát hlavou a byla vysoká (smích)

Když se řekne 1.A třída, co to v tobě vyvolá?

Vyvolá ve mě vzpomínky na Kojetín. V té době to byl vrchol úspěchu, takže to vyvolá vzpomínky na mé fotbalové začátky.

Když jsi přišla před třemi lety do Kroměříže jako správcová, změnilo se od té doby něco?

Když jsem přišla do Kroměříže, byla jsem překvapená kvalitou hry a vůbec jakým stylem je tady vedeno všechno kolem fotbalu, dá se říct už na poloprofesionální úrovni. Z pohledu organizace to tu trošičku zvolnilo, ale kvalita je pořád na vysoké úrovni.

Čeho si na fotbalistovi všimneš jako první?

Momentálně ze své pozice, jeho oblečení a herního nasazení, potažmo jeho špinavého dresu, který mi poté předají.

Co tě na fotbale nejvíc baví?

Je to hra pro fyzicky zdatné a chytré lidi, protože vymyslet akci na trávníku není pro blbce. Baví mě to, protože se tomu věnuji celý svůj život. Nejvíce mě baví sledovat zápasy kluků, které znám, to potom fandím z plných plic.

Jak vnímáš ženy ve fotbale?

Myslím si, že se podceňuje účast žen ve fotbale. Většina žen, které na fotbal chodí, fotbalu velmi rozumí a není pravda, že ženská fotbalu nemůže rozumět. Měly by se zařazovat více do organizačních záležitostí okolo fotbalu, hlavně v těch vyšších soutěžích, kde to zvedne úroveň toho klubu dál. Co se tyče hry, myslím si, že je to taková chvilková záležitost, tak jak to bylo u mě samotné. Myslím si, že fotbal není ženský sport nebo nevnímám to tak, že by se měl masově provozovat.

Eva Kristýnová - hráčka, trenérka (1. FC Slovácko, Ajax Bezměrov)
V malé vecničce poblíž Kroměříže se zrodila jedna talentovaná fotbalista Eva Kristýnová. "Momentálně jsem tátovi a dědovi neskutečně vděčná, že mě nasměrovali správným fotbalovým směrem." Eva coby hráčka Bezměrova, dostala nabídku do 1.FC Slovácko a později i reprezentační nominace, nyní s Licencí trénuje ve své rodné vecničce malé děti.


Jak ses k fotbalu dostala?

S fotbalem jsem začínala oficiálně již v osmi letech v chlapeckém žákovském družstvu v Bezměrově. K fotbalu jsem měla blízko, protože můj taťka i děda fotbal hrávali a byli pro mě velkou inspirací. Právě oni dva přišli s nápadem, že bych fotbal mohla hrát. Momentálně jsem ji za to neskutečně vděčná, že mě nasměrovali správným fotbalovým směrem.  V roce 2010 jsem dostala nabídku hrát za 1.FC Slovácko ženy. Nabídku jsem přijala a tak začala má další fotbalová cesta. Po půl roce odehraných zápasů za Slovácko, jsem byla nominovaná do ženské reprezentace U15, také jsem absolvovala několik výběrů Moravy a tímto se mi otevřela brána v reprezentačních kategorií České republiky.

Co zatím nejtěžšího tě potkalo?
 
Nejtěžší moment, který mě potkal, bylo zranění kolene, které ovlivnilo mou hráčskou kariéru. Stalo se mi to při zápase se Slávií Praha, jeden souboj a utržený přední křížový vaz. Následovala plastika a dlouhá rehabilitace. Po návratu na fotbalový trávník už to bohužel nebylo tak, jak jsem očekávala. Začaly mi komplikace a už se to táhlo. Teď už vím, že zdraví je přednější.  Dnes už to beru pozitivně, jelikož mi to odstartovalo trenérskou kariéru. 

Co ty a samotný fotbal?

Fotbal byl, je a vždy bude součástí mého života. Bohužel mám problémy již s oběma koleny, tak fotbal si zahraji a ráda zatrénuji, ale jako závodně ho už nehraji. Ale strašně mě láká si zase zahrát na špičkové úrovni třeba proti Slávii Praha či Spartě Praha. To byly pro mě nejemotivnější zápasy v dresu Slovácka. A pak ta radost z výhry byla nepopsatelná 

Máš licenci C, kam tvé kroky povedou?

Ano, udělala jsem si minulý rok licenci C a hned se mi naskytla příležitost trénovat mladší přípravku v rodné vesnici v Bezměrově.  Je to super trénovat malé děti, kteří ten fotbal milují, tak jako já. A když miluješ, není co řešit  V Bezměrově působím jako asistentka mladší přípravky společně s hlavním trenérem Staňou Miklem, se kterým si rozumím jak po fotbalové tak i lidské stránce. Já jsem celkem výbušný typ a on je klidný člověk, takže super kombinace :D Dostala jsem nabídku trénovat i mladší přípravku na Slovácku, kde jsem už v pozici hlavní trenérka. Momentálně je to časově velmi náročné trénovat dva týmy společně se školou, kterou studuji ve Zlíně. Práce s dětmi milující fotbal? Co víc si můžu přát. 

Kdyby za tebou  přišel Ronaldo, že tě chce vzít na trénink, co bys udělala? A kdyby to byl Messi?

Hihi.. Velice zajímavá otázka. Pokud by za mnou přišel Ronaldo a chtěl by mě vzít na trénink, určitě bych neomítla a ráda bych se přinaučila novým věcem. A kdyby to byl Messi? No panečku, to je jiná   Pokud by za mnou došel tak bych asi radostí pukla. Je to můj fotbalový idol a potkat se s ním je můj sen. I když jsem ho už dvakrát na vlastní oči viděla, tak on mě asi ne S Messim bych měla i třífázové tréninky celý týden. Oba dva jsou neskutečně talentovaní hráči, kteří by mě motivovali a inspirovali. 

Regina Lendlerová - trenérka, vedoucí mužstva (SK Louky, FC Viktoria Otrokovice)

"Vedoucí mužstva nemůže dělat žena," věta, kterou slýchávám a já Vám dokážu, že může a někdy to musí být žena. Když jsem začínala sepisovat typy žen ve fotbale, napadla mě na prvním místě vedoucí. Jsem ráda, že jednu takovou znám a měla jsem možnost ji vyzpovídat. Od pohledu křehká žena, ve skutečnosti silnější než se zdá. Maminka dvou chlapců, trenérka mini přípravky SK Louky a vedoucí mužstva rezervy FC Viktorie Otrokovice Regina Lendlerová.



Jak jste se dostala do fotbalového prostředí?

Vzhledem k tomu, že můj tatínek byl fotbalista, hrával na Letné a dělal i vedoucího mužstva, tak jsem fotbal milovala od malička. Poté začal s fotbalem ve Zlíně Patrik (syn - kapitán rezervního mužstva Viktorie Otrokovice) z kama přešel do Louk a v Loukách jsem začala vypomáhat s příspěvkama, dále jako záskok u malých dětí a postupně jsem se do toho dostávala. Udělala jsem si Licenci C a začala jsem vést Fotbalovou školičku. Do můžského fotbalu jsem se dostala díky Patrikovi (1.A třída sk. B)."

Co Vás k fotbalu táhlo, byl syn tím impulzem?

Ano, hlavně ten syn, ale fotbal se mi líbí celkově více než třeba hokej (smích). Ale ano on byl mým spouštěčem proč právě fotbal.

Jaké máte fotbalové úspěchy?

Postup z 1.B do 1.A s rezervou Viktorie Otrokovice. Co se týká školičky v Loukách tak, tam vždy potěší, když vyhrajeme to první místo.

Jaké to je starat se o dvacet chlapů?

Noo, někdy je to zajimavé (smích), ale baví mě to. Beru to tak, že tam je ten Patrik a okolo něj ti kluci, takže se o ně ráda starám. Jsem taková jejich mamina (smích).

Jak kluci vnímají vaši pozici v mužstvu?

Jsou určitě rádi. Myslím si, že kdyby měli nějaké připomínky tak se ozvou, ale tak mají ten komfort, pití, nějaký ten hořčík, jonťáky.

Když vidíte Patrika ležet na zemi, neproměnit penaltu, zkazit přihrávku nebo vstřelit gól, co se Vám honí havou?

Tak když ho vidím ležet na zemi, tak je to pro mě jako fakt tragédie jako pro mamku. Před dvěma roky se nám stalo, v poslední zápase s Malenovicemi, že Patrikovi přejel protihráč kolíkama holeň. Takže mu to roztrhl a museli jsme na úrazovku. Naopak když vstřelí gól, promění penaltu, tak je to úžasný pocit, radost. Je to taková srdcová záležitost. Když zkazí přihrávku, taky zanadávám.

Probíráte fotbal i doma?

Ano, bavíme se o tom, Vždycky se mě třeba zeptá jak jsem hrál, a tak mu říkám co může třeba zlepšit, aby byl rychlejší a lepší.

Jaký fotbalový cíl jste si stanovila?

Stanovila jsem si, aby to moji kluci dotáhli ještě dál. Já vzhledem k tomu, že jsem v té školičce a s těma dětma mě to baví, tak nejsem ochotná jít dál. Ale kluci by se určitě měli aspoň udržet v té 1.A, když už se tam dostali, protože se těžko dostává nahoru, ale lehce se dá spadnout. Přeji si aby to dotáhli do Krajského přeboru, aby to bylo vůči té 3. lize v Otrokovicích adekvátní.

Myslíte si, že budou někdy ženy brány ve fotbale stejně jako muži?

Ve světovém fotbale ano. Ale přijde mi, že ten ženský fotbal je takový pomalejší, člověk se na to rád podívá, ale nikdy se to nemůže srovnat, protože mužská síla je jiná. Ženy spíše ten pomalejší jemnější fotbal a muži rychlejší tvrdší.

Co se týče realizačního týmu, jste proto aby v něm působily ženy?

Určitě je v každém mužstvu potřeba žena. Protože nám záleží na tom, aby kluci měli určitý komfort, například čisté flašky. Ty já kolikrát před zápase drhnu (smích). Co mě těší, je určitě pochvala od pana správce za poctivé starání o kabinu, protože mnohdy vidí vedoucí od jiných, kterému to je jedno.

Kristýna Kotková - fanynka

Mít doma fotbalistu není vůbec jednoduché. Příkladem je Kristýna Kotková, která se stará o fotbalového golmana srdcem i duší. Díky němu se dostala k fotbalu a teď si zápas bez piva a klobásy nedokáže představit."Pokud jde o partnerky hráčů, tak si dělají svůj hlouček. Budete se divit, ale probírají i fotbal...

Kdyby tě přítel vzal na fotbalový zápas jako na první rande jak by jsi reagovala?

Dřív bych to asi nechápala. Fotbal mě nebavil a nezajímala jsem se o něj. Teď? Bylo by to fajn a originální 

Dostala jsi se k fotbalu díky přítelovi?

Ano. Předtím jsem samozřejmě věděla, co fotbal je ale nikdy jsem nebyla na žádném zápase, natož abych někomu fandila.

Jak vnímáš ženy ve fotbale?

Je fajn vidět slečny a maminky, které ty svoje kluky podporují. Bohužel, se najdou i případy žen, které mají potřebu se hlasitě vyjadřovat o hráčích a rozhodčích. To už je trochu otravné a až trapné, když se ženy mění v muže

Když jdeš na fotbal volíš pivo a klobásu nebo bez?

Určitě pivo a klobásu. Tak nějak to k tomu patří a jindy si to nedám :). Možná to bude tím, že venku na fotbale to chutná líp!

Prožíváš zápas s přítelem a probíráte doma utkání nebo ho jen pochválíš a jde se dál?


Pochvalím ho každopádně nebo mu i něco vytknu - tvrdý zákrok atd. Probírame. Hru, co šlo a co ne a jaká je taktika na příště. Přítel je ještě plný emocí, tak to musí ventilovat.

Dokázala by jsi jít s přítelem kamkoliv, kdyby dostal fotbalovou nabídku?


Uff těžko říci. Mám zajímavou a náročnou práci, navíc těžko nahraditelnou. Každopádně pokud by to znamenalo příjem, kde bychom nemuseli řešit změnu povolání, tak ok. Akorát do tepla prosím. Nesnáším zimu.

Dokázala by jsi říct co je pro golmana nejtěžší?


Čekání na to, kdy si konečně může sáhnout na balón.

Vnímáš ženy na fotbale? Chodí na fotbal nebo na chlapy?


Vnímám je dost, někdy nejdou neslyšet. Mladé holky chodí hlavně na kluky, to je jasné. Ale zas oni potřebují mít se před kým předvést. No a ten zbytek.... přítelkyně, maminky, sestry, kamarádky a případy, které se chodí opít a dělat scény - doma je jich asi málo. Pokud jde o partnerky hráčů, tak si dělají svůj hlouček. Budete se divit, ale probírají i fotbal. Tohle je na fotbalu super, spojuje lidi!

Související fotografie